10. září 2015

Steampunk v knihovně městské - CONiáš se blíží!


Éterem se k nám zatoulala pozvánka!

CONiáš pod parou: plnou parou vpřed!

Prý: „udělej reklamu!“. Prý „napiš skvělej článek, kterej přitáhne co nejvíc lidí“. A tak jsem seděl a přemýšlel, jak letošní ročník CONiáše vychválit, až jsem přišel na jednu velmi jednoduchou věc. Prostě řeknu pravdu a ono to bude bohatě stačit!

A tak jsem začal psát. Původně jsem chtěl být strašně originální a tvořil pozvánky v tomhle stylu:

„Čtenáři našeho listu Nový Herold jistě velmi dobře znají Viktoriino nádraží, jež se má brzy otevřít veřejnosti. Nabídne propojení všech známých druhů civilní dopravy a setkati se zde bude možné se všemi dopravními prostředky, jež ve jménu královny slouží lidu: dopravu lodní, železniční a paromobilovou zde doplní i terminál vzducholodí a nově otevřené zastávky parní rychlodráhy…“
… mohli bychom se dočíst, kdyby náš svět žil v okouzlení parními stroji stejně jako tomu je ve steampunkových románech.
 
To mi ale nepřišlo tak dobré, a tak jsem zkusil něco jiného. Ten historický styl se mi fakt líbil a tak jsem se to pokusil překroutit, jak jen to šlo, abych byl spokojený. Ale taky to nebylo ono.

Velectěnému čtenáři rádi bychom nabídli zprávu o akci zvané CONiáš, jež koná se již po deváté. Tématem jeho bude žánr steampunku, jenž je velectěným čtenářům jistě dobře znám. Vzácní hosté přislíbili svou účast, těšiti se tak můžete na přednášky historické, teoretické i autorská povídání a čtení, ba i křty knih nových. K tomu navíc doprovodného programu nabízíme dostatek, stejně jako místo na dobré adrese. Kdo tedy v sobotu 19. září plánů žádných nemá, vítán bude na Mariánském náměstí v domě knihovním. Více se dozvíte na celosvětové informační parosíti www.mlp.cz/conias

Takže jsem to nakonec vzdal a napsal to normálně. A ejhle, ono se to psalo samo, protože nabídnout toho můžeme opravdu hodně. Ač jsme jednodenním conem, dovolím si troufale tvrdit, že minimálně jsme nejlepším knihovním conem.

Stateční pánové a krásné dámy

V pátek 18. září proběhne ve stromovce steampunkový piknik – kdo se chce naladit na sobotní con má jedinečnou šanci. Vše proběhne v těsné blízkosti Planetária hlavního města Prahy, takže i kdyby začalo pršet, tak to nevadí, budeme se mít kam schovat. I tady je v programu nějaká ta přednáška, nějaká ta soutěž a samozřejmě nějaká ta mlsota, kterou si přinesete.


Hlavní část programu proběhne v sobotu 19. září, kdy se setkáme už podeváté v Městské knihovně v Praze. Už teď je to úctyhodné číslo, příští rok to bude ještě lepší!

Pro ty, kteří lační po vědomostech, jsme připravili řadu zajímavých přednášek od našich stálic k úplným nováčkům. Program jsme namíchali s virtuózním uměním nejlepších barmanů – čeká nás něco teorie o steampunku, něco historie (například o viktoriánském Londýně nebo i koloniální Indii) i něco literatury (Daniel Tučka, Martin D. Antonín, Petr Schink…).

K tomu samozřejmě nezapomínáme na tradiční kavárnu s velkou relaxační zónou, kde bude možné v klidu si pokecat, v místě je i bistro s přísunem alkoholu a teplých jídel, chybět nebudou deskovky nebo různé stánky, abyste si mohli odvést nějaký suvenýr (třeba antologii Excelsior, Gentlemani, která se na CONiáši křtila loni).

Chybět nebude ani tradiční památeční placka (pro ty šikovné, kteří vyluští náš kvíz), kterou si vlastnoručně vyrobíte. Samozřejmostí budou dárky pro návštěvníky (obsah ještě ladíme, ale bude to super, věřte nám. Minimálně už teď máme hotový seznam doporučených knížek, abyste věděli, po čem sáhnout).

Máte doma nějakou starou scifárnu nebo fantasárnu, kterou je vám líto vyhodit? Tak ji přineste, součástí je opět Fantastický den pro výměnu knih. Třeba získáte něco, po čem vaše srdce už dlouho touží.

A mohli bychom pokračovat ještě dál, ale to bychom vás připravili o všechna překvapení. Proto dodáme už jenom to nejdůležitější:
  • Vstupné pro čtenáře Městské knihovny v Praze zdarma, pro ostatní je vstupné v ceně nové průkazky (tedy 80 korun – ono to zní jako reklama, ale jsme fakt výhodná knihovna :)).
  • Ideální místo v centru Prahy jen kousek od zastávky Staroměstská (a dokážeme doporučit i blízká místa, kde se dá dobře a relativně levně najíst!) – přesná adresa je Mariánské náměstí 1, Praha 1
  • Všechny potřebné informace, program, a další zajímavosti potřebné k účasti naleznete na stránce www.mlp.cz/conias nebo na facebookové stránce www.facebook.com/conias.knihovna


24. srpna 2014

Případ pulpu: Burton a Swinburne se vracejí

Druhý díl steampunkové série Marka Hoddera, Případ mechanického muže, nezůstává za svým předchůdcem, románem Podivná záležitost se Skákajícím Jackem, v ničem pozadu. Propletených zápletek a nefalšovaného dobrodružství si čtenář užije i tady ažaž – a možná, pokud je něco takového vůbec možné, dokonce i v trochu šílenější podobě, než by čekal. A že je zrovna tohle něco, po čem čtenáři fantastiky baží, dokládá i ocenění, kterým je román ověnčen: cena Philipa K. Dicka.

Sir Richard Francis Burton, lingvista, cestovatel a enfant terrible londýnské společnosti, má volno. V Londýně ani v jeho okolí se neděje nic, co by vyžadovalo pozornost králova agenta, a zdá se, že ani v další expedici do hlubin Afriky není pro slavného zeměpisce místo. Proto i téměř banální situace, kdy je na Trafalgarském náměstí nalezen nehybný mechanický muž, podnítí Burtona a jeho věrného přítele, básníka Algernona Swinburnea, k zahájení vyšetřování – které však po několika týdnech uvízne na mrtvém bodě.

Znovu je rozvíří až nečekaná událost, kterou by se Burton sám ze své vůle nikdy nebyl ochoten zabývat – společenský skandál toho nejhrubšího druhu.

Případ mechanického muže opět přináší čistokrevné steampunkové dobrodružství po vzoru šestákových románů. Najdete v něm řadu originálních mechanických vymožeností, eugeniky vyšlechtěná zvířata (o lehce vylepšených lidech ani nemluvě), bezhlavé honičky po souši, po vodě i ve vzduchu, podzemní labyrint, a nově i hypnózu a různé využití psychických schopností. Kromě toho ale román navazuje na první díl slavné série i svou logikou – stejně jako v Podivné záležitosti se Skákajícím Jackem, i tady je příběh, jakkoli se zdá na první pohled neskutečný a trochu šílený, vystaven na dobře promyšlených základech, které (po náležitém vysvětlení) potěší každého fanouška science fiction.

Čtenář se opět setkává s řadou historických postav, které v Hodderově světě nabývají trochu jiné podoby. Ke starým známým, jakými jsou například „parní muž“ Isambard Kingdom Brunel nebo uměle omlazený premiér Palmerston, přibudou nově kupříkladu i filosof Herbert Spencer nebo vynálezce a matematik Charles Babbage – a ne vždy sehrají v příběhu kladnou úlohu.

S vystavováním fikčního světa začal Hodder už v prvním díle a v druhém je tato tendence ještě mnohem patrnější. Čtenář nemá pocit, že by mu byl předložen jeden ucelený příběh; spíš je uváděn do života hlavních hrdinů, ať už se v něm – s trochou nadsázky – něco děje nebo ne.  K tomu, o co v příběhu vlastně jde, se dostává velice pozvolna a skrze několik zdánlivě vzájemně vůbec nesouvisejících dějových linek. Když se však ke konci knihy všechny zápletky spojí, závěr je velkolepý – nejde, jak jinak, o nic menšího než o zánik nám známého světa. Stane se tak ale téměř až na konci čtyřsetstránkového románu, což může být pro čtenáře zaměřeného na jednotnou dějovou linku trochu frustrující. Potěšen bude naopak ten, kdo se vyžívá v knihách se složitým, promyšleným fikčním světem.

Nečekaný, ale velice zajímavý, je způsob, jakým autor jedná s postavami. Žádný z jeho hlavních hrdinů totiž není veskrze kladný – naopak, mají docela dost charakterových vad, a autor je v Případu mechanického muže nemilosrdně vytahuje jednu po druhé na světlo. Z Burtona, ke kterému od začátku nelze necítit sympatie, se tak v jednu chvíli stává až antihrdina – a tento nečekaný odklon od jeho původního pojetí charismatického dobrodruha, pro příběh zcela nepostradatelný, dodává dobrodružnému románu další, trochu odlišný rozměr. Ten se také v odráží v bravurním využití dalšího steampunkového prvku přesahujícího do problematiky našeho světa, v dramaticky ztvárněném vyústění přehlížených a nijak neřešených společenských problémů.

Obecně vzato je tedy Případ mechanického muže důstojným pokračováním Hodderovy steampunkové prvotiny. Na rozdíl od Podivné záležitosti se Skákajícím Jackem, ve které se čtenář setkává s propracovaným příběhem zasazeným do alternativního světa, je však Případ mechanického muže vystavěný zcela opačně: čtenář se tu noří do propracovaného světa, kterým pozvolna a přirozeně plynou alternativní životy slavných osobností 19. století.

Případ mechanického muže (Burton & Swinburne 2)
Mark Hodder
Překlad: Marek Drda
TRITON, Praha 2014 384 stran

6. července 2014

Steampunk ateliér


V sobotu 19. července 2014 se ve výtvarném studiu Šuplík odehraje steampunkový ateliér.

O co, že vlastně půjde? Bude to setkání steampunkerů, i lidí, kteří o steampunk jen letmo zavadili a zaujal je jeho svéráz. V Šuplíku bude k dispozici skutečný steampunkový fotoaparát, kterým bude možné se nechat vyfotit (pokud nemáte odpovídající kostým, něco vám najdeme) a camera obscura pro výrobu siluetek. 

Zároveň bude vyhrazené i místo na výměnu a případně i drobný vzájemný prodej steampunkových drobností včetně vlastních výrobků (steampunk votočvohoz) a postupně se rýsuje i program přednášek. Dozvíte se v nich například jak pilotovat vzducholoď nebo jak psát steampunkové povídky.

Bude li přát počasí, můžeme udělat i menší čajový piknik v parku Na Korábě, samovar je připravený! 

Závěrečná afterpárty je naplánována do kavárny Knoflík na Palmovce a vstupné je velmi mírných 50 Kč.

Steampunkový ateliér
Sobota 19. července 2014
Výtvarné studio Šuplík, Podlipného 12, Praha 8
Vstupné 50 Kč
Více informací na Facebooku

15. června 2014

Jiné životy Hynka Harra

Parapsychologie, telepatie, telekineze, přenášení vědomí z jednoho člověka do druhého… Skeptickému čtenáři zní podobná slova v dnešní době minimálně podezřele. Přeneste se ale o sto padesát let nazpět a seznáte, že přístup veřejnosti byl v té době podstatně jiný – většina lidí neměla o podobných věcech ani tušení a jen několik vyvolených vzdělanců se výše zmíněné jevy pokoušelo zkoumat. A právě o takových prvních vlaštovkách vědeckých poznatků o parapsychologii vypráví nedávno vydaný román Jakuba Dotlačila, Jiné životy Hynka Harra.

Jednoho nedělního odpoledne druhé poloviny 19. století se k schůzi První české parapsychologické společnosti omylem přichomýtne učitel matematiky Hynek Harr, poněkud (pan Harr odpustí) zpohodlnělý mladý muž se zcela jasnými plány do budoucna, zahrnujícími práci v dívčí škole a svatbu s Lízou, dcerkou ze spořádané měšťanské rodiny spořádaného císařského úředníka. Přestože si Hynek původně pouze chtěl rozměnit peníze, nečekaná přítomnost vlivného poslance ho přiměje přehodnotit plány a dřív než se naděje, ocitá se, spolu s ostatními parapsychology, na seanci v plesnivé boudě nedaleko žižkovského popraviště.

Pak už to jde ráz naráz: Hynek, který v rámci seanci zjistí, že některými ze schopností studovaných „První českou pa“ sám oplývá, odjíždí společně s ostatními do Berlína, kde mají za úkol odhalit vojenské plány Pruska. Brzy se ovšem ukáže, že s životem média se pojí vysoká daň…

Jiné životy Hynka Harra se vyznačují především mistrně vystavěným fikčním světem, kde se realita mísí s fikcí tak nenápadným a přesto důsledným způsobem, že z toho čtenáři občas až zatrne. Toho, že „román kombinuje realitu 19. století s vizí světa, jakou prosazovaly parapsychologické teorie“, si je totiž vědom od prvního přečtení anotace – ale i ve chvíli, kdy neustále podvědomě kontroluje, zda by se popisované události opravdu teoreticky mohly stát, nebo zda už se příběh opravdu ocitl v hájemství fantasy, není často schopen reálnost dané situace určit. K určitým pasážím ho to pak nutí vracet se znovu a znovu, dívat se na ně z různých úhlů pohledu, znovu o nich uvažovat a přehodnocovat je – a pokaždé si tak číst trochu jiný příběh.

Představení historického prostředí 60. let 19. století, ve kterém se příběh odehrává a které je obecně velice působivě popsané, zahrnuje i řadu drobných a leckdy až absurdních anekdot odkazujících se na kulturní či společenské skutečnosti dané doby – příkladem může být například nerozměnitelnost císařských zlatek, úmyslné využívání dvojznačných českých slov ke zmatení Němců, vymýtání „ducha“ v parních hodinách z Anglie nebo, koneckonců, celý průběh Hynkova dvoření se Líze. Autorovi se tak daří čtenáře přirozeně seznamovat se zajímavými reáliemi 19. století aniž by se uchyloval k suchému popisu nebo do příběhu násilně vpravoval zbytečné popisy.

Jak nenásilný humor, tak bezelstnost vypravěče – Hynka – a jeho specifický pohled na svět mají zjemňující vliv na často drastické a nebezpečné situace, ve kterých se hlavní postavy románu ocitnou (například narukování do armády nebo špionážní výprava do srdce Berlína). Zejména v poslední třetině knihy dostane příběh podstatně temnější ráz, ale postavy jako by si to ani neuvědomovaly – hrůzu situace tak čtenář vnímá spíše podvědomě, koutkem oka. Na jednu stranu si uvědomuje, že to, co se v příběhu děje, je strašné; Hynek to tak ale nevidí, a protože je to vypravěč, čtenář začne po chvíli váhat, jestli je situace opravdu tak zlá, jak si myslel. Opět se tedy vrací motiv balancování na hraně reality a fikce.

Jiné životy Hynka Harra jsou románem, který skvěle propojuje možné a nemožné, a kterému se čtenáře daří mystifikovat a znejišťovat od první až téměř po poslední stránku. Není to ale v žádném případě dechberoucí dobrodružství, kde se na každé stránce odehrává boj na život a na smrt a u kterého čtenář vzrušením téměř nedýchá – s výjimkou několika honiček v temných uličkách postupuje příběh celkem pomalu, stáčí se do řady odboček a pomyslných návratů, a spíše sází na postupně stupňované napětí, které si čtenář uvědomuje spíše podvědomě. Také v něm není nijak příliš nadpřirozena či fantastických prvků; veškerá parapsychologie, která se v příběhu odehrává, si zachovává jakýsi punc vědecky podložených jevů, a to i když čtenář ví, že to tak ve skutečnosti není. I díky tomu se zpočátku nabízela analogie s knihou Jona Ronsona Muži, co zírají na kozy (která je o reálném používání parapsychologie v americké armádě), ale srovnání není možné – kromě tématu a určitého balancování na pomezí toho, co je ještě uvěřitelné a toho, co už není, spolu obě knihy nemají společného vůbec nic.

Jiné životy Hynka Harra je volně plynoucí román hrající si se slovy a s čtenářovým zakotvením v realitě. Pokud k němu čtenář takto přistoupí, rozhodně se nebude nudit – a chvíli po dočtení bude pravděpodobně i trochu pochybovat o skutečnosti vlastního okolí.

Jiné životy Hynka Harra
Jakub Dotlačil
V roce 2014 vydalo nakladatelství Host
320 stran

14. června 2014

SOUTĚŽ: O nejzajímavější steampunkové dílo 2014

Steampunkový 2. ročník soutěže „O nejzajímavější steampunkové dílo“  je tady!
Zveme všechny obdivovatele steampunku, aby se pochlubili svými výtvory a uměním v soutěži, kterou pro vás pořádá STEAMZINE.CZ a Civil Steampunk. Čtěte níže uvedená pravidla, podívejte se, co můžete vyhrát, a zašlete či přineste nám svoje soutěžní dílo v uvedeném termínu! Těšit se na Vás budeme opět na slavnostní vernisáži.
(podrobnější informace naleznete na stránkách Steamzine.cz).


10. dubna 2014

Velikonoční výlet po steampunkové Praze




Akce už proběhla :) Fotky viz níže...



Jménem Leonarda Medka (a sebe  Balú , a taky trochu jménem Michaelovým) bych vás ráda pozvala na steampunkovou procházku za kulturou a dobrým mokem. Je to sice trochu narychlo, ale pokud byste náhodou neměli o Bílé sobotě co dělat, budeme rádi, když se k nám přidáte! 

Program jest následující:

- Na Bílou sobotu (19. dubna 2014) si ve tři hodiny odpoledne dáme sraz před Muzeem hlavního města Prahy, kde právě probíhá výstava Jiřího Boudy "Po vodě, po souši a po kolejích" (jak název napovídá, hlavním tématem umělcovy tvorby jsou nádraží, mašinky, viadukty, železniční mosty a podobně). Více info zde: http://www.muzeumprahy.cz/praha-jiriho-boudy-po-vode-po-sousi-a-po-kolejich/ 

- po výstavě se kousek projdeme na Masaryčku, kde počkáme na historickou tramvaj 91 a svezeme se na konečnou, to jest ke střešovické vozovně. Více info o "nostalgické lince" zde: http://www.dpp.cz/nostalgicka-tramvajova-linka-c-91/

- odtud vyrazíme pěšky procházkou dolů do Podbaby, kde se nachází prodejna whisky Marpek, šikovně zamaskovaná jako bar.... a ideální místo k zakončení celé akce. Stránky Marpeku zde: http://www.marpek-whisky.cz/

STEAMPUNKOVÉ KOSTÝMY VÍTÁNY! (my je mít budeme...)

Nápad pochází z hlavy Leonardovy, ale veškeré organizační dotazy směřujte prosím na mě  Balú.

6. března 2014

Podivná záležitost se Skákajícím Jackem

Když v roce 2010 vyšla Marku Hodderovi prvotina, Podivná záležitost se Skákajícím Jackem, zdaleka ještě netušil, jakou měrou se tento román – a následně i on jako autor – zapíše do podvědomí steampunkových čtenářů. Napínavý (a místy trochu šílený) příběh z alternativního Londýna konce 19. století si velice záhy získal značnou oblibu a dnes patří, podobně jako třeba trilogie Leviathan nebo několikadílné Mechanické století, mezi nejznámější novodobá díla žánru. Román vyšel před několika týdny i u nás.

Londýn roku 1861, ve kterém žije slavný a poněkud nechvalně proslulý cestovatel sir Richard Francis Burton, se od toho Londýna, který známe z historie my, v mnohém liší. Nedávné pokroky na poli vědy daly vzniknout hnutí technologů a způsobily, že se to v Británii hemží všemožnými přístroji, nástroji a speciálně vyšlechtěnými zvířaty, od létajících křesel zvaných rotorníky až po kočky-uklízečky s elektrizující srstí, která na sebe nabaluje prach. Eugenika se nezastavila u zvířat a řada obyvatel impéria (například i samotný premiér) se rozhodla podstoupit různé operace, ať už za účelem úpravy mozku nebo celkového omlazení. Z pohledu historie je podstatná jedna změna – atentát na mladičkou královnu Viktorii, který v našich dějinách zhatila v roce 1840 špatná muška, byl v tomto světě úspěšný. Píše se rok 1861 a na trůně sedí král Albert I.

Cestovatel a lingvista sir Richard Burton se vysokou politikou nezabývá. Veškerý čas i energii mu zabírá spor s bývalým kolegou Johnem Spekem, se kterým se pohádal během výpravy k pramenům Nilu, a který se jej od té doby snaží neustále očerňovat. Oba tábory se měly nedávno střetnout na veřejné debatě – k té ale nedošlo, protože poručík Speke byl náhle střelen do hlavy a převezen do nemocnice. Nikdo neví, o co vlastně šlo, a někteří Burtona podezírají, že za celou záležitostí stojí právě on.

Než má ale zhrzený cestovatel možnost se hájit, je povolán do Downing Street, sídla britské vlády, a postaven před možnost stát se tajným královským agentem. Vzhledem k tomu, že se dobrodruhovi tak jako tak zdálo, že se jeho život dostává do podezřele vyjetých kolejí, nabídku přijímá a vydává se – doprovázen básníkem Algernonem Swinburnem – po stopách jakýchsi tajemných divokých zvířat, takzvaných loups-garous, která terorizují chudší části Londýna. A když ho navíc cestou ze srazu zpustlých libertinů přepadne podivná bytost poskakující na chůdách a oblečená v helmě a podivném obleku, po kterém běhají modré plameny, začnou události nabírat pořádný spád…

Podivná záležitost se Skákajícím Jackem je vcelku obsáhlý román – v českém překladu má téměř 400 stran – a prolíná se v něm komplikovaná zápletka s velice akčním příběhem. Má sice trochu pomalejší rozjezd, ale od chvíle, kdy se na Burtona vyřítí ze stínů londýnských uliček Skákající Jack, se příběh dere vpřed a čtenář místy až zapomíná dýchat. V knize najdete všechno, co by měl správný steampunkový příběh mít – neuvěřitelné vynálezy, pestrou škálu obyvatel Londýna 19. století, nebo třeba všudypřítomnou dusivou mlhu, která (pozor!) v tomto příběhu neslouží jen jako atmosférické podkreslení, ale opravdu například hatí postavám plány.

Autorovi – a věřím, že to je jedna z věcí, které Podivnou záležitost se Skákajícím Jackem proslavily – se podařilo nespadnout do obvyklé pasti steampunkové literatury, totiž spojení důmyslně promyšleného a barvitě popsaného prostředí s téměř neexistující zápletkou. V knize hraje velkou roli úctyhodně zpracované cestování časem a kromě postav, pro které je Hodderův Londýn domovem, se setkáváme i s jinou realitou (jinou časovou osou, chcete-li), která má k našemu vlastnímu světu velmi blízko. Tím, že se v románu obě reality částečně prolínají, ztrácíme jako čtenáři odstup, který bychom si jinak od fikčního světa drželi – a až příliš dobře si uvědomujeme, jak je dobře, že ono prostředí, o kterém tak rádi čteme, zůstává jen a pouze na stránkách knih. Ruku v ruce s tímto bořením iluzí pak jde i nemilosrdné vyobrazení následků, které by takové cestování časem mohlo mít na lidskou psychiku a když už jsme u toho, tak i motýlí efekt – jedno drobné narušení reality, které eskaluje do rozsáhlých změn, často v celosvětovém měřítku – nemá v Hodderově podání chybu.

To, že má čtenář možnost vnímat fikční svět románu trochu jiným prismatem než postavy, pro které je knižní realita domovem, není ve steampunkové literatuře (a, co si budeme nalhávat, ve fantastice obecně) nijak neobvyklé – v povídce Adama Robertse "Petrolpunk" pronikají do knižního světa agenti z jiných realit, v Čarodějkách z Chiswicku se do viktoriánské éry přenese chlapec z daleké budoucnosti, a dokonce už bylo i vydáno (!) dílo červené knihovny o fanouškovi žánru z našeho světa, který se náhle ocitne na vzducholodi pod velením rázné okorzetované kapitánky. Hodder však toto téma, různé úhly pohledu na jednu věc, zapracoval do svého románu tak důmyslně, že relativnost všech věcí na čtenáře vyskakuje snad z každého slova. V knize se objevují jak rozpory tradiční, například pohled chladného, odlidštěného vědce ve střetu s pohledem obyčejného člověka („A chcete znát moji reakci?“ zeptal se Swinburne. – „Ano, to chceme.“ – „Vám opravdu úplně a nezvratně přeskočilo v kedlubně!“), tak i rozpory méně obvyklé, třeba narážka na to, že zpustlé libertiny, pro které je hřích a dekadence denním chlebem, vnímáme automaticky tak, jak je popsali jejich současníci; samotné dekadenty by některé věci, které my dnes považujeme za normální, vlastně asi trochu zarazily („Já nechci být neomalený – ale v mé době jsou společenské výměny mnohem méně ritualizované. Své pocity a názory vyjadřujeme, kdy se nám zachce, otevřeně a bez zábran.“ –„Jak barbarské!“ zavrčel markýz [vůdce libertinů] a pohupoval nohou na područce křesla. „Copak si pak nejdete neustále po krku?“).

Je tedy celkem pochopitelné, že se Skákající Jack stal záhy po vydání fenoménem. Status, kterého kniha dosáhla, si zaslouží zcela právem, nicméně nikdo není dokonalý a pár much by se našlo i zde. Především to je již zmíněný pomalý rozjezd, který, přiznávám, mě před několika lety, kdy jsem knihu otevřela poprvé, záhy odradil. Naštěstí se prvotní pozvolný děj váže k nejistotě a váhání hlavní postavy, a také k představení světa; jakmile se Burton rozhodne přijmout nové poslání a čtenář se setká s dostatečným počtem šílených vynálezů, do popředí se dostane zápletka a čtenář už knihu z ruky nepustí. S důkladným představením světa také souvisí i důsledná příprava na další díly série – na několika prvních desítkách stran se setkáváme s  řadou postav, z nichž minimálně jednu Burton zcela jednoznačně považuje za důležitou, ale o které pak až do konce knihy nepadne ani slovo. Inu, věřím, že na ni narazíme v jednom z cestovatelových dalších dobrodružství.

Závěrem ještě pár slov k překladu – z pohledu čtenáře výsledného textu. Česká verze románu se čte velice příjemně a celkově působí dojmem překladatelské a redaktorské pečlivosti (za všechny příklady třeba upozornění na chybnou citaci na začátku třinácté kapitoly). Určitou kuriozitu pak představují poznámky překladatele, které osvětlují jak některé nepřeložené anglické výrazy (většinou geografické názvy, ke kterým se váže slovní hříčka), tak méně známé aspekty britské kultury. Osobně nemám k poznámkám v beletrii příliš vřelý vztah a raději jednou za čas oželím dvojsmysl nebo vtip, než aby byl narušen tok textu, ale soudě podle recepce, které se dlouhodobě těší poznámky pod čarou v překladech Zeměplochy, vypadá to, že alespoň mezi čtenáři fantastiky jsem v menšině… Takže, koneckonců, proč ne.

Celkově je tedy Podivná záležitost se Skákajícím Jackem knihou, která by měla zaujímat čestné místo ve steampunkové knihovně každého nadšence žánru – a nejen jich. Stejně tak dobře poslouží i jako iniciace pro ty, kdo se se steampunkem dosud nesetkali, a není divu, že se mezi angloamerickými čtenáři těší dlouhodobé popularitě.

Podivná záležitost se Skákajícím Jackem (Burton & Swinburne 1)
Mark Hodder
Překlad: Marek Drda
TRITON, Praha 2014
392 stran

27. února 2014

Vymýšlení příběhů podle steampunkového tarotu

Druhou část seriálu o steampunkovém tarotu, který nedávno vydalo nakladatelství Synergie Publishing SE, představuje Renata Petříčková.

Je to jako malý svátek, ale velká výprava do světa fantazie. Steampunkový tarot můžeme použít i k věcem naprosto neokultním. A jaká je to zábava! A možná i poučení, protože v tarotu je ta moudrost ukrytá, ať chceme nebo ne. Dnes si ukážeme, jak můžete díky kartám vyprávět příběhy. Jak si je můžeme vymýšlet, vymýšlet ty alternativní světy, které by mohly existovat. Tedy ten pravý podklad k steampunkovému duchu…

Návod přináší v knize Steampunk tarot sama autorka Barbara Moore a přiznám se, že tento klasický „domácí úkol“ tarotových učitelů znám, ale nikdy jsem nepojala sebemenší touhu ho vyzkoušet. Ale u tohoto tarotu, snad díky jeho měděnému nádechu a nádherné hnědé historii, fantazii, jsem okamžitě dostala svědění do prstů a musela jsem to udělat.

Takže si vytáhneme z balíčku náhodně tři karty a potom se je podle významů budeme snažit složit do jednoduchého příběhu. V tarotové praxi právě toto cvičení rozvíjí schopnost hledání souvislosti mezi jednotlivými kartami.


Takže jsem pro vás vytáhla:
Hierofant – 3 mečů – Eso pentaklů

Hierofant
„Každá tvá myšlenka, slovo nebo skutek vyjadřuje pravdu tvé duše.“
Základní význam:  Živá víra v každodenním životě.

V jiných tarotových sadách je tato karta nazývána Velekněz, a jedná se o ztělesnění někoho nebo něčeho v nás, co v nás udržuje neochvějnou víru a přesvědčení. Ve steampunku je hodně spojen s manželstvím či partnerstvím, které má pevné základy a pramení z toho, že jeden druhého ve vztahu učí, ochraňuje a oba k sobě chovají náležitou úctu.

3 mečů
„Nesvéprávným použitím nástroje může člověk napáchat pěknou paseku.“
Základní význam: Smutek z poznání

Druhá karta začíná odhalovat bolavou situaci v tom našem smyšleném partnerství.  Jedna ze spíše negativních karet tarotu.

Co je tady smutné, co bylo zklamáno, co je rozpícháno? Pár slov prý dokáže ve chvilce zničit to, co jste budovali celá léta. Je jedno, zda-li byla vyslovena z lehkomyslnosti, krutosti a je také jedno, jestli vyslovují pravdu nebo manipulují. Jedno je jisté. Moc bolí.

„Ve stínu tmavé bouřlivé noci leží pohozené překrásné srdíčko s hodinovým strojkem. Kdysi bezchybně fungovalo, teď je rozbité na cimpr campr. Do drobných zákrut v jeho útrobách vytvořených uměleckým hodinářem někdo bezohledně vrazil tři pevné ostré meče.“

Smutné časy jakéhosi prozření, smutných pravd a chvil, po kterých už nebude nic jako dřív. Ale podívejme se na další kartu, máme důvod se radovat, protože onen smutek nás nevrhne do propasti zoufalství, ale naopak, roste tu jakýsi zárodek něčeho nového.

Eso pentaklů
„Jaké to je, mít v ruce všechny možnosti, jaké svět nabízí?“
Základní význam: Příležitost dosáhnout úspěchu

A protože karta 3 mečů je o tom, že záleží na nás, jak ony smutné časy využijeme, jestli padneme naznak, nebo se vyškrábeme zpět, vypadá to, že v našem příběhu ten někdo své šance využije, že ono partnerství, které prochází těžkou krizí a velkou zkouškou, nakonec přežije, že ta trojka mečů je pouze pročistí a bude chvílí, kdy mohou vyjít na povrch nové skryté pravdy, vzájemná ublížení a podobní bubáci nočních můr. A že potom ti dva dostanou novou šanci, a bude záležet na nich, jak se s ní poperou, protože eso je jen začátek. Je to šance, která je. Když nám unikne, tak už není a nebude…

A teď se na tyto karty zkusme opět podívat jako na celek.

Jak působí takhle pohromadě?
Jako hodně velký přerod.
No... Mohla by to být nějaká hezká love story, hm… jen tak se zasnít.
Anebo znovu zamíchat karty a vyložit si další příběh.

Autorkou karet je Barbara Moore a Aly Fell. V těchto dnech je v překladu Jany Štritrové vydalo nakladatelství Synergie Publishing SE, www.synergiepublishing.com. Autoři jsou zvědavi na vaše názory na své stránce www.steampunktarot.com

Text i fotografie (c) Renata Petříčková, použito s autorčiným laskavým svolením.

21. února 2014

Steampunk multikulturní

By Ray Dean
Tento příspěvek je vznikl v rámci projektu Steampunk Hands Around the World.

Multikulturalismus je jedním z témat, na která se v prostředí celosvětového steampunku klade poslední dobou čím dál tím větší důraz. Jak už je u všeho, co ze steampunku vychází, obvyklé, nemá multikulturní steampunk přesné vymezení – obecně vzato se ale dá říct, že se jedná o přenesení tohoto žánru do jiné kultury, do prostředí, které se starým známým světem viktoriánské Anglie nemá vůbec nic společného.

Ani zdaleka se ale nejedná o pouhou změnu kulis. Multikulturní steampunk klade důraz na to, aby byly jednotlivé kultury představeny pokud možno z pohledu těch, kteří z nich pocházejí (či se s reáliemi dané kultury velice dobře seznámili), a aby toto představení bylo oproštěno od všech předsudků, které mohou být s danou zemí (národem, etnickou menšinou, atd.) spojované. Stručně řečeno – než začnete psát steampunkové mayovky, bylo by dobré přečíst si něco o tom, jak to v Severní Americe 19. století doopravdy vypadalo, a vyhnout se všem zaběhnutým stereotypům, které o tomto období existují.

K multikulturnímu steampunku lze dojít mnoha způsoby. V evropském prostředí bezesporu nejčastější tvůrčí představivost, která vede fanoušky steampunku k úvahám nad tím, jak by se žánru dařilo při zasazení do jiného prostředí, nejčastěji domácího (koneckonců myslím, že většina českého steampunku – v tomto případě mám na mysli steampunk zasazený do místního prostředí v dobách Rakouska-Uherska – vznikla právě takhle). Jistou roli může hrát i přesycení onou věčnou Anglii a touha po inovaci žánru. Nicméně posuneme-li se do vzdálenějších oblastí, pokud možno těch, které kdysi spadaly pod Britské impérium, setkáme se s multikulturním steampunkem stavícím na teorii postkolonialismu; se steampunkery, kteří se – celkem pochopitelně – nechtějí hlásit k žánru, který jejich kulturu pojímá z hlediska Evropy 19. století, tedy jako exotickou dálavu obydlenou divochy. Upravují tedy žánr tak, aby byl přijatelný pro co nejširší spektrum národů a kultur.

Stránek, které se tímto tématem zabývají, je celá řada. Kromě projektu Beyond Victoriana, bašty multikulturního steampunku, se mezi tři nejznámější počítá například i blog Silver Goggles, pojednávající zejména o různých kolonialistických a feministických teoriích, nebo stránka Multiculturalism for Steampunk, která tuto variantu žánru šíří zejména skrze obrazové materiály (kostýmy, ilustrace, apod.). Přístup, který různí autoři k multikulturalismu zaujímají, se různí – při troše hledání narazíte například na obsáhlé, promyšlené eseje, na sžíravé recenze na díla plná kulturních stereotypů, na aprílové představení Anglie coby „nepříliš známé kultury“ nebo třeba na debatu o politické korektnosti výrazu „viktorientalismus“, ve které je dán prostor i argumentům, které mají k multikulturalismu (alespoň takovému, jak jej chápe zbytek světa) celkem daleko. Neschází ani sebereflexe – na nutnost vyvažování extrémů (od suché politické korektnosti po hysterickou reakci na cokoli, co by mohlo být považováno za xenofobní) upozorňuje například indická steampunkerka Suna Dasi.

Španělsky píšící spisovatel Joseph Remesar dochází na svém blogu k závěru, že multikulturní steampunk je „dalším přirozeným směrem, kterým se subžánr [steampunk] bude dále vyvíjet.“ Píše, že „steampunk budoucnosti je čímsi heterogenním, čímsi, co mísí vlivy a aspekty všech možných zemí a řečí; je volněji definován a spjatý s větší představivostí. Propojí komunity po celém světě… Už teď vidíme steampunkové skupiny, které [žánr] adaptují na místní dějiny a propůjčují mu novou perspektivu, od Francie až po Indii.“ A přestože z mého pohledu zůstane – alespoň v Evropě – prvotní doménou steampunku vždy viktoriánská Anglie, je důležité si uvědomit, že to rozhodně nemusí být konečná. Steampunk se může odehrávat kdekoli na světě, v Indii, Rusku či Peru, a multikulturní pohled na žánr tu je od toho, aby nám to neustále připomínal. O to víc, že se jedná o trend, který hned tak nezmizí.

17. února 2014

Steampunkový tarot (Barbara Moore & Aly Fell)

Steampunkový tarot, který nedávno vydalo nakladatelství Synergie Publishing SE, představuje Renata Petříčková.

Dobou parních strojů nepolíbená, tarotem znalá, stala jsem se okamžitě po přečtení této knihy od Barbary Moore přinejmenším vášnivou milovnicí steampunk tarotu. Jestli se někomu na téměř 300 stránkách malé knížky podařilo vdechnout do každého slova tu vůni páry, všudypřítomného kovu a dámských korzetů, složitých účesů a měděných pohárů, tak právě jí… Každičké slovo, každičká věta ve vás probouzí touhu dozvědět se víc.

A to i tehdy, když vůbec netušíte, co steampunk je.

Popravdě, na první pohled jsem se do těchto karet nezamilovala. Byly zajímavé, autoři, jež jsou v knize vyobrazeni v typickém steampunkovém oblečení, mi přišli přinejmenším zvláštní a tak by to možná zůstalo, kdybych se nezačetla.

Reakce byla okamžitá a tyto karty rázem nenápadně, leč důrazně vytlačily můj dosud milovaný Zlatý tarot. Knihu k němu psala stejná autorka a tak tady vyvstává ještě jeden faktor.

Tohle musí Barbara Moore milovat!

Jsem si tím z pozice čtenářky naprosto jista. Zlatý tarot, snad mi paní Moore promine, je psán jaksi tuctově – anebo všichni autoři opisovali právě od ní…V té knize není nic, co by ve mně zanechalo výraznější pocit.

Ovšem příručka k této tarotové sadě je něčím bombastickým. Jako atomová bomba mezi petardami. O tom, že se k této práci sešli dvě velmi talentované osoby a že to musel být osud svědčí i cesta k jejich společné práci. Víceméně náhoda a okamžité zamilování si ilustrací Alyho Fella.


Barbara Moore

Tarot je součástí života Barbary Moore již přes dvacet let, a to jak soukromého, tak i profesionálního. Tato fascinující směs mytologie, psychologie, umění a historie jí učarovala již na univerzitě a věnuje se jí dodnes. Své poznatky a názory na tarot sdílí ve svých knihách a na svých seminářích a zároveň se sama neustále vzdělává a učí od jiných. Ačkoliv se Barbara Moore v minulosti spíše podobala tarotovému Poustevníkovi, nedávno zjistila, že ji baví cestovat po světě a dělit se s ostatními o svou lásku k tarotu. Ráda o tarotu píše a vydala celou řadu publikací, z nichž do češtiny byly zatím vydány tři – Zlatý tarot, Tarot magického měsíce a Tarot skrytých světů (vydalo nakladatelství Synergie).

Aly Fell

Britský výtvarník Aly Fell začínal jako animátor kreslených televizních seriálů pro děti. Poté se vydal na dráhu ilustrátora a přechodně se také věnoval animování počítačových her. Dnes pracuje jako ilustrátor a ze všeho nejraději vytváří ženské postavy vyzařující velkou vnitřní sílu. Rád cestuje a se svou ženou procestoval, co se dá. Oba mají rádi temnou kulturu a poměrně aktivně se angažují v komunitě gotiků.

Tak tito dva se sešli, aby stvořili to nejlepší a nejnádhernější dílo, jaké se jim kdy podařilo. To také tvrdí v knize a já s nimi musím souhlasit. Jsem nadšena a je znát, že oba tvořili s nesmírnou, až opojnou radostí a celý text steampunk tarotu se psal tak nějak sám. Ano, jistě tam někde byl již nachystám, aby prostřednictvím nadané Barbary Moore spatřil světlo světa.

Překvapilo mne, jak podobný si tarot a steampunk je.

Hledání a povídání si s tarotovými kartami je v mnohém podobné steampunku. Je o vlastním dívání, tvoření, sbírání zkušeností. Příručka, která je ke kartám přiložena, je excelentní, a její příběhy jen rozehrávají vaši vlastní fantazii nadoraz. I když… ta fantazie je nekonečná. Voňavá a hluboká, temná, hnědá, měděná… Vše dokresluje stylový měděný ořez karet, který je nesmírně elegantní. Syté tmavé barvy činí z těchto karet hotový skvost.

A knížka? Můžete ji číst pořád dokola.

Protože příběhů, které steampunk nabídne v ideálním sňatku se 78 tarotovými kartami, je nekonečné množství.

„Je dobře známo, že tarot lidem otevírá jasnější pohled na situace, v nichž se právě nacházejí. Když jsme s Alym pracovali na kompozicích obrázků steampunkového tarotu, uvědomili jsme si, že jedním z nejzajímavějších rysů této sady bude právě důležitost perspektivy. Steampunk je podžánrem sci-fi a čím dál víc se také přibližuje žánru fantasy, a jako takový je silně prostoupen duchem dramatičnosti. Snažili jsme se, aby karty tuto energii vyzařovaly. Kdykoliv se nám kompozice zdála příliš statická, změnili jsme perspektivu, a téměř vždy se nám tak podařilo dosáhnout požadovaného efektu. Naše taktika krásně rezonovala se samotným účelem tarotových karet: pomoci člověku zaujmout nový úhel pohledu na jakoukoliv životní situaci. Stačí se na věci podívat jiným způsobem, a člověk hned vidí jasná řešení, která by ho dříve vůbec nenapadla.“

Tak tedy, au revoir!


Karty vydalo v těchto dnech v překladu Jany Štritrové nakladatelství Synergie Publishing SE, www.synergiepublishing.com.
A autoři jsou zvědavi na vaše názory na své stránce www.steampunktarot.com

Text i fotografie (c) Renata Petříčková, použito s autorčiným laskavým svolením.